Robert Fico se vůči novinářům vymezuje dlouhodobě. Označuje je například za idioty, prostitutky, slepice nebo záchodové pavouky. Již během své první vlády se navíc snažil dostat pod kontrolu veřejnoprávní média. Navázal na to po svém loňském návratu do premiérského křesla. Kroky, které jeho koaliční kabinet v této oblasti činí, jsou v přímém rozporu se zásadami Evropské unie. Její instituce tak mohou časem proti Slovensku zasáhnout.
Čtyřnásobný slovenský premiér Robert Fico (Směr-SD) se od svého předchůdce Vladimíra Mečiara (HZDS) naučil, že ovládnutí veřejnoprávního vysílání dává široké možnosti mediální podpory a propagandistického krytí vlastní politiky. Po nástupu k moci v roce 2006 oznámil, že se vládní koalice, jejíž součástí bylo i Mečiarovo HZDS, dohodla na politickém obsazení míst v radách Slovenské televize a Slovenského rozhlasu. Prohlásil, že koalice má zájem, „aby tam byli zvoleni lidé, kteří budou reprezentovat naše názory“. Šlo o otevřené přiznání se ke snaze řídit veřejnoprávní stanice a udělat si z nich jakýsi propagandistický odbor.
O dlouhodobých agresívních až vulgárních útocích Roberta Fica na nepohodlná média a novináře se toho napsalo už hodně. Avšak současná neskrývaná snaha jím vedené vládní koalice politicky ovládnout veřejnoprávní média (předseda Slovenské národní strany Andrej Danko donedávna otevřeně říkal, že si přeje přeměnu veřejnoprávní televize na státní) je návratem do mečiarovských časů.
Po vzniku třetí vlády Vladimíra Mečiara v prosinci 1994 se totiž stala veřejnoprávní média její hlásnou troubou a nástrojem politických dezinformačních kampaní. Kritici vlády měli zákaz vystupovat na obrazovkách Slovenské televize, která byla navíc ke konci devadesátých let ekonomicky rozvrácená a ovládaná zájmovými skupinami.
Na druhou stranu se však právě během zápasu s Mečiarovou vládou vytvořil poměrně silný nezávislý mediální prostor pro kritiku tehdejších mocenských způsobů, přestože jednotlivé tituly čelily silnému politickému i ekonomickému tlaku. Vlajkovými loďmi nezávislé žurnalistické sféry byly Rádio Twist a deník SME. V tomto období docházelo k fyzickým útokům na novináře a k akcím politicky zneužívané Slovenské informační služby (SIS) proti nepohodlným kritikům vládní moci včetně žurnalistů. Do bezprecedentních ataků proti Mečiarovým oponentům se denně zapojovala i vládou kontrolovaná elektronická a tištěná média.
Rekordní propad
Pár let po Mečiarově pádu podléhala opětovně zpolitizovaná veřejnoprávní televize straně Směr a první vládě Roberta Fica, přičemž mnohé televizní příspěvky procházely neoficiální cenzurou a nejednou též zjevnou autocenzurou redaktorů, kteří nechtěli mít potíže. Robert Fico měl totiž jeden vážný problém. V nezávislých médiích a zejména v televizních debatách se nedokázal prosadit. To v něm vyvolalo silnou nenávist vůči nepohodlným pořadům a titulům. Nakonec odmítl do televizních diskusí chodit a na novináře čím dál častěji slovně útočil.
Snahy o politické ovládnutí mediálního prostoru, odklon od demokratických standardů, verbální Ficovy útoky na žurnalisty, rozhodnutí regulačních orgánů nebo soudní výroky ve prospěch vládních politiků ve sporech s novinářskou obcí – to byly hlavní charakteristiky vztahu exekutivní moci k médiím už za první vlády Roberta Fica v letech 2006 až 2010.
V této době se Slovensko rekordně propadlo v žebříčku zemí podle svobody tisku, a to z první desítky států až do desítky páté. Tento obrovský propad dávala respektovaná mezinárodní organizace Reportéři bez hranic (RSF) do souvislosti zejména s novým tiskovým zákonem.
Autoři studie Slovensko 2010: Zpráva o stavu společnosti a demokracie a o trendech pro rok 2011 upozornili, že „verbální a následně i legislativní, ekonomický a mocenský tlak (…) překračoval hranice přirozeně zdrženlivého a profesionálního vztahu politických elit a médií. Na jedné straně vytvářel reálné ohrožení z pohledu zmenšování prostoru pro svobodné vykonávání novinářského povolání (…), na druhé straně mohl v části novinářské obce, která byla pod dlouhodobým tlakem, vyvolat responzivní reakci, jež mohla vyústit do neprofesionálního chování ve vztahu k objektivitě poskytovaného mediálního obsahu.“
Během let se Ficovy útoky proti nepodrobeným médiím a novinářům stupňovaly. Bez ohledu na to, zda byl u moci, nebo v opozici. Takticky s tím nakrátko přestal po oznámení kandidatury v prezidentských volbách v roce 2014, v nichž nakonec prohrál s Andrejem Kiskou. Jenže netrvalo dlouho a novináře nazýval slizkými hady či záchodovými pavouky. Novinářky označil za slepice. V čase slovenského předsednictví v Radě Evropské unie v roce 2016 mluvil coby premiér o žurnalistech jako o špinavých protislovenských prostitutkách, čehož si všimla i světová média. Před dvěma lety dokonce novináře přirovnal k organizované zločinecké skupině.
V roce 2019 Reportéři bez hranic upozornili na inklinaci veřejnoprávního RTVS (Rozhlas a televize Slovenska) vedeného tehdejším ředitelem Jaroslavem Rezníkem k vládním subjektům, zejména pak ke Slovenské národní straně (SNS). Reportéři bez hranic poukázali i na přímé zásahy vedení „telerozhlasu“ do práce redaktorů.
„Veřejnoprávní RTVS dnes nemá odvahu na kritickou žurnalistiku. Neštítí se nadržovat aktuální vládní moci a konkrétní politické značce,“ uvedla pak v říjnu 2019 organizace Transparency International Slovensko (TIS).
Fiktivní podněty veřejnosti
Dnes je zjevné, že současná vládní koalice má snahu zopakovat výše popsané postupy v podobě politického ovládnutí veřejnoprávních médií a jejich neoficiální přeměny na státní. Zároveň vyvíjí tlak na soukromé tituly, což je vzhledem k častým nemediálním byznysovým zájmům jejich majitelů poměrně lehké.
Když vláda přišla letos na jaře s návrhem proměny RTVS, v důvodové zprávě uvedla, že „změny vyplývají z negativních zkušeností“. Toto tvrzení nebylo ničím podložené. Předkladatelé návrhu v čele s ministryní kultury Martinou Šimkovičovou (SNS) tvrdili, že reagují na podněty veřejnosti, odborníků, zástupců výkonných umělců i novinářské obce, vědeckých a vzdělávacích institucí a podobně. Neuvedli však jediný konkrétní příklad, což jen dokazuje, že se jedná o čistě alibistické a propagandistické zakrývání snahy podřídit si veřejnoprávní média. Přesně podle vzoru autokratické politiky, kde se rozhodování vládce opírá o fiktivní podporu.
Vytvořila se nová programová rada, která bude jakýmsi výkonným orgánem vládní moci a její vůle. Celá změna veřejnoprávních médií (dnes už přejmenovaných na STVR) je v rozporu demokratickými principy respektovanými v civilizovaném světe.
Například Evropským parlamentem nedávno schválený Evropský akt o svobodě médií varuje před politickým vlivem na redakční linii anebo správu veřejnoprávních médií. Evropská unie prostřednictvím tohoto dokumentu vyžaduje, aby se pro zabezpečení jejich nezávislosti zavedly mechanismy bránící politickému vlivu.
Změna, kterou udělala Ficova vláda, jde však úplně opačným směrem, tedy k politické kolonizaci veřejnoprávního vysílání a k co největší kontrole soukromých elektronických médií. Zmiňme zde dění v TV Markíza, kde o politických tlacích promluvil známý moderátor Michal Kovačič, jenž byl posléze propuštěn.
Politická kolonizace veřejnoprávních médií, k níž dochází nejen na Slovensku, má obecně za cíl upevnit pozici stran nebo jejich dominantních lídrů ve společnosti, maximalizovat jejich moc, vytvářet jejich pozitivní obraz, potlačit kritické hlasy, ovlivňovat veřejné mínění a chování voličů atd. Takto ovládnuté médium se stává politickým aktérem a profesionalita ustupuje loajalitě vůči mocným.
Výše uvedený evropský dokument rovněž deklaruje, že odvolání vedení veřejnoprávních médií před skončením jeho funkčního období musí být řádně odůvodněno. A mělo by k němu docházet jen výjimečně. Platí to pro případy, kdy už tato média „nesplňují podmínky kladené na jejich výkon na základě kritérií, která národní legislativa předem vyžaduje, přičemž odvolání musí být nejdříve oznámené osobám, jichž se týká, a musí být možné ho soudně přezkoumat“. Připomeňme, že poslední ředitel RTVS Ľuboš Machaj, jenž v důsledku nového zákona ve funkci nedobrovolně skončil, měl mandát až do roku 2027.
Evropský akt o svobodě médií dále upozorňuje, že politický vliv na veřejnoprávní média může být v rozporu se Smlouvou o fungovaní EU. Převzetí RTVS, respektive STVR Ficovou vládou by tak časem mohlo vést k postupu Evropské komise proti Slovenské republice.
Ovládnutím veřejnoprávního vysílání si chce dnešní vládní koalice zabezpečit větší komfort a upevnit si svou mocenskou pozici. Zároveň se bude snažit změnit jejich charakter podle vlastního vidění světa, na němž postavila svůj politický úspěch. Po novele trestního zákona, jež mimo jiné snížila tresty za korupci a zrušila elitní útvar slovenské prokuratury, jde o další vážný signál o povaze současné vládní koalice a další krok k demontáži demokracie a nastolování určité podoby autokracie.
(Demokratický střed 3/2024)