Premiér Matovič oživuje nedůstojné chování vůči hlavě státu

 
Svědky konfliktů mezi premiéry a prezidenty jsme byli na Slovensku již v minulosti. Do vážného střetu se v polovině devadesátých let dostali ministerský předseda Vladimír Mečiar a prezident Michal Kováč, jehož syn byl s požehnáním vládní moci unesen slovenskou tajnou službou. Své si užil s dlouholetým premiérem Robertem Ficem i prezident Andrej Kiska. Také mezi současnou prezidentkou Zuzanou Čaputovou a novopečeným předsedou vlády Igorem Matovičem to začíná skřípat.

Když před prvním kolem loňských slovenských prezidentských voleb měl nejvyšší preference Robert Mistrík, pozval Igor Matovič jeho i Zuzanu Čaputovou na oběd. Záměr byl jasný: přesvědčit ji, aby se vzdala kandidatury a neodčerpávala procenta Mistríkovi, kterého Matovič podporoval. Jenže do hlasování zůstávalo ještě příliš mnoho času na to, aby byl takový návrh akceptovatelný. Když svůj záměr Matovič neprosadil, vyzval Čaputovou k odstoupení z prezidentského klání a k Mistríkově podpoře veřejně.

Za tím vším stála averze Igora Matoviče jakožto lídra hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽaNO) ke straně Progresívní Slovensko, v níž byla Čaputová místopředsedkyní. U Matoviče tak tehdy šlo v podstatě o konkurenční stranický boj s vyhlídkami na blížící se parlamentní volby. Kdyby se prezidentem stal jím podporovaný kandidát a zároveň by neuspěla kandidátka Progresívního Slovenska, byl by to pro šéfa jedné z četných opozičních stran velký bonus.

Stalo se však něco, s čím nepočítal. Jeho nevhodná výzva vyvolala averzi veřejnosti a fatálně uškodila Mistríkovi, který v tom všem přitom byl nevinně. Lidé začali více sympatizovat s Čaputovou, jejíž podpora raketově rostla. Ostatní uchazeče o prezidentský post nechala daleko za sebou. Mistrík se nakonec kandidatury vzdal a Zuzanu Čaputovou podpořil.

Pro Matoviče se jednalo se o pořádnou politickou facku. Lídr OĽaNO je přitom známý tím, že se dokáže mstít bez jakýchkoli zábran, rozdávat údery pod pás či bodnout pomyslnou dýku do zad i potenciálním spojencům. Andrej Kiska, který se po odchodu z prezidentské funkce pokusil prorazit s novou stranou Za lidi, by o tom mohl vyprávět své.

Informační embargo

Ve výše zmíněném příběhu koření napětí mezi dnešním premiérem a prezidentkou. Zuzana Čaputová se tak nechtíc ocitla v podobné situaci jako její předchůdce Andrej Kiska ve vztahu k vládě Roberta Fica, když musí Matovičovu kabinetu opakovaně připomínat demokratická pravidla a zásady politické kultury. Ač se po letošních únorových volbách mnozí oprávněně radovali z pádu Ficovy strany Směr, současný premiér svým jednáním dokazuje, že ne vždy je výměna zároveň i změnou, respektive že nestačí volání po změně redukovat pouze a výlučně na vystřídání vládní moci.

Výmluvným příkladem Matovičova postoje vůči prezidentce byly okolnosti provázející podzimní celoplošné testování na koronavirus a nákup antigenních testů. Žádný premiér by si nedovolil v takto vážné situaci obejít hlavu státu. Obzvláště když organizaci testování zajišťovala armáda. Matovič tak učinil, navíc o této akci informoval dříve německou kancléřku než vlastní prezidentku.

Když potom na tiskové konferenci oznámil své plány, hájil se, že Čaputovou vynechal proto, aby před nákupem testů nedošlo od pracovníků prezidentské kanceláře k úniku informací. Zároveň prohlásil, že prezidentka má jako vrchní velitelka ozbrojených sil jen ceremoniální postavení a velení přebírá pouze v případě války.

Kromě toho, že svým nevhodným vyjádřením Zuzanu Čaputovou a zaměstnance její kanceláře hrubě urazil a ponížil, prozradil jím, že nezná kompetence hlavy státu při výkonu funkce vrchního velitele ozbrojených sil. Prezidentka reagovala slovy, že „plán takového rozsahu by měl být oznámen způsobem, který nevyvolává více otázek než odpovědí“.

Spor však pokračoval. Když se stupňoval informační chaos kolem celkové strategie a přijímaných opatření a Matovič nedokázal důvěryhodně odpovídat na věcné dotazy novinářů, Zuzana Čaputová poslala vládě tvrdý vzkaz: „Když jsem dnes ráno poslouchala zprávy a četla vícero novin, přemýšlela jsem, jaký obraz získávají lidé v těchto dnech. Slyšela jsem a četla jsem vícero protichůdných informací, mnohé byly jen v podobě nezodpovězených otázek. Výsledný dojem z toho je velmi nejasný a chaotický.“ Od vlády zároveň požadovala jasnou komunikaci toho, co a kdy plánuje udělat a za jakých podmínek. Když začalo vycházet najevo, že celoplošné testování nebude úplně dobrovolné a novináři se prezidentky ptali na její názor, konstatovala, že rozhodně není pro povinné testování, navíc pod hrozbou sankce.

I tady bylo zjevné, mezi premiérem a prezidentkou vládne napětí v důsledku nevhodné komunikace ze strany Igora Matoviče a jeho úmyslu rozhodovat bez konzultace s hlavou státu. Nakonec premiér prosadil celoplošné testování v rozporu s tím, co požadovala prezidentka. Vláda občany v podstatě vydírala, protože kdo se testování nezúčastnil, nejenže musel zůstat v karanténě, ale nesměl jít ani do práce.

Neskrývané zklamání

V předvečer letošního výročí sametové revoluce v slavnostní televizní promluvě poslala prezidentka premiérovi a vládní moci další ostrý vzkaz. Vyjádřila se, že tak jako mnozí občané rovněž ona má pochybnosti, pokud opatření nejsou jasně zdůvodněná a neopírají se o vědecké poznání. Mluvila i o „zklamání ze zhoršující se politické kultury, jejíž součástí se stávají osobní útoky či vulgarismy“.

Premiéra Matoviče dráždí též vysoká popularita Zuzany Čaputové, o čemž svědčí i opakované znevažování její oblíbenosti tvrzením, že prezidentka na rozdíl od něj nemusí oznamovat nepříjemná rozhodnutí. Jenže tomu, kdo sleduje chování a vystupování obou ústavních činitelů, musí být zřejmé, že skutečný důvod je jiný.

„Jsem zklamaná a smutná, že očekávání veřejnosti včetně mých vlastních na vysoké standardy uplatňování politické moci a vyvozování politické odpovědnosti, se kterými byl spojován nástup vlády Igora Matoviče, zůstávají zatím nenaplněné,“ řekla v polovině července prezidentka Čaputová poté, co vyšlo najevo, že Matovičova diplomová práce je plagiátem. Již předtím se navíc podobný prohřešek zjistil u předsedy parlamentu a premiérova koaličního partnera Borise Kollára a dokonce i u ministra školství Branislava Gröhlinga. Je jasné, že také toto prohlášení Igor Matoviče hlavě státu nezapomene.

S ohledem na Matovičův silný narcismus a mocenský přístup k řízení země můžeme téměř s jistotou předpokládat, že napětí mezi ním a prezidentkou bude pokračovat. Lze také očekávat, že Zuzana Čaputová bude svou oprávněnou a věcnou kritiku vyjadřovat důstojně, klidně a konstruktivně jako doposud. Rozdíl mezi dvěma politickými styly ukázala scéna, kdy Matovič po vzájemné schůzce s prezidentkou k jejím pochybnostem o vládních protikoronavirových opatřeních blahosklonně poznamenal: „I v rodině je žena pilířem opatrnosti a muž odvahy.“

(DF 4/2020)

Print Friendly
Marián Balázs