Před časem vládní koalice změnila dvoukolovou volbu předsedů krajů na jednokolovou. Zřejmě počítala s disciplinovaností svých voličů a roztříštěností opozice. Fatálně se zmýlila.
Změna volebního systému se obrátila proti ní, a to i z toho důvodu, že se opoziční strany – Svoboda a solidarita (SaS), Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OľaNo) a Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) – dokázaly domluvit na společném postupu.
Mečiarův syndrom
Zatímco po volbách v roce 2013 ovládl Směr premiéra Roberta Fica šest z celkových osmi krajů, takzvaných žup, nyní bude mít předsedy krajů (župany) jen v Trenčíně a Nitře. Obzvláště překvapivý je neúspěch Směru v Košicích a Žilině, kde župané Richard Raši a Juraj Blanár neobhájili svůj post, ačkoliv měli ve svých krajích takřka neotřesitelné postavení. Navíc, byť Ficova strana získala celorepublikově nejvíce krajských zastupitelů (88), v porovnání s minulými volbami jich třetinu ztratila.
Za prohrou Směru nestála jen mobilizace demokratické opozice. Je zjevné, že i někteří jeho tradiční voliči se rozhodli nastavit zrcadlo stranickým předákům Robertu Ficovi a Robertu Kaliňákovi, kteří mimo jiné doposud nevysvětlili své kontakty s kontroverzním podnikatelem Ladislavem Bašternákem podezřelým z daňových podvodů.
Samotný Fico se po volbách choval jako kdysi předseda HZDS Vladimír Mečiar, když se ocitl v problémech. Zmizel z dohledu a k ničemu se nevyjadřoval. Trapné mlčení místo něho museli prolomit jeho straničtí kolegové. Fico okomentoval volební výsledky až téměř po týdnu, přičemž odmítl, že by byly pro Směr fiaskem.
Účet za podvod
Další koaliční strana, Most-Híd, vedená Bélou Bugárem sklidila ovoce svého bezcharakterního podvodu na voličích, když před loňskými parlamentními volbami opakovaně vylučovala vládnutí se Směrem, ale pár dní po sečtení hlasů bylo všechno jinak. V letošních župních volbách získala pouze deset zastupitelských křesel, o sedm méně než v roce 2013.
Facku dostala i vládní Slovenská národní strana (SNS). Její předseda Andrej Danko sice mluví o úspěchu s ohledem na mírný nárůst počtu získaných zastupitelských mandátů, ale mezi řádky jeho veřejných vystoupení lze vycítit zklamání. To je celkem pochopitelné, neboť vzhledem k vysokým ambicím strany i jejího šéfa není výsledek nijak oslnivý. Dankovi i jeho straně ublížily nedávné hrátky s vypovězením koaliční smlouvy. Přitom tuto partii mohl předseda SNS vyhrát, kdyby ji ovšem dotáhl do konce a razantně se vymezil vůči kauzám spojeným s Ficem, Kaliňákem a Směrem jako takovým. Jenže Danko se velmi rychle stáhl a spokojil se pouze s kosmetickým doplněním koaliční smlouvy. Jeho strategická hra se tak změnila v trapné divadlo, což se samozřejmě ve výsledcích župních voleb projevilo.
Kotlebův zlý sen
Kotlebova extremistická Lidová strana Naše Slovensko (ĽSNS) zažila debakl, o kterém se jí zřejmě nezdálo ani ve zlých snech. Kotlebovci počítali s tím, že obsadí značnou část křesel v župních parlamentech, a rozšíří tak svoje politické teritorium. Jenže sám Kotleba, dosavadní banskobystrický župan, výrazně prohrál s občanským kandidátem, podnikatelem Jánem Lunterem, jehož ještě před pár měsíci téměř nikdo neznal. Navíc na celém Slovensku získala strana pouze dva krajské zastupitele. Fašisté tak po čtyřleté anabázi své pozice v regionech vyklízejí.
V této souvislosti stojí za zmínku, že generální prokuratura podala letos na jaře návrh na rozpuštění ĽSNS. Zdůvodnila to tím, že tato extremistická politická strana svým programem a činností porušuje slovenskou ústavu i mezinárodní smlouvy, přičemž jejím cílem je odstranění demokracie na Slovensku. Podle vyjádření Roberta Fica však zrušení ĽSNS nikomu nepomůže a jen straně udělá reklamu. Premiérův výrok byl v dané situaci skandální, neboť akceptování extremismu zvyšuje riziko ohrožení demokracie.
Nyní alespoň voliči ukázali, co si o kotlebovcích a jejich vůdci myslí. ĽSNS sice zůstává parlamentní stranou, ale debakl v krajském hlasování může být prvním krokem k definitivnímu vypořádání se s fašisty v politickém prostoru.
Opoziční limity
Předpokladem pro změnu bylo i výše zmíněné volební spojenectví SaS, Oľano a KDH, které dokázalo získat pět z osmi županů (SaS jednoho, Oľano a KDH po dvou). Důležité bylo, že na regionální úrovni tolik nevyčuhují lídři těchto stran, kteří mají mezi sebou rozpory, navíc vystupování Richarda Sulíka a Igora Matoviče dráždí značnou část společnosti.
Opoziční aliance, jež by ráda představovala alternativu k Ficově vládě, tak zároveň ukázala své limity. Od začátku jednání o společném postupu panovalo mezi stranickými předáky napětí, smlouvu dokonce podepsali prostřednictvím kurýra. Dále namísto toho, aby v Banské Bystrici okamžitě podpořili Jána Luntera, podnikatele s dobrou pověstí, tvrdohlavě trvali na svém kandidátovi Martinu Klusovi, který odstoupil až po silném tlaku veřejnosti.
Opozice sice získala nejvíce županů, ale jednotlivé strany žádné velké důvody k oslavám nemají. Richard Sulík se ještě nedávno viděl jako potenciální premiér. V tomto světle je výsledek jeho strany SaS slabý. Partaj, jež celkově získala jen patnáct krajských zastupitelů, by měla svoje ambice krotit. Pro OľaNO zase budiž poučením, že upozadění předsedy Igora Matoviče v župních volbách straně významně prospělo. Důvod ke spokojenosti může mít snad jen KDH, které se loni v březnu nedostalo do parlamentu, ale nyní pod novým předsedou Alojzem Hlinou co do počtu zastupitelů skončilo druhé za Směrem.
Občané to nezabalili
Nejpodstatnější zprávou župních voleb je skutečnost, že to občané ještě nezabalili a chtějí změnit politickou kulturu v zemi. Necelých třicet procent sice zrovna nepředstavuje vysokou volební účast, nicméně ta byla v historii župních voleb zatím nejvyšší. Roli zde sehrála touha občanů po změně ve vedení některých žup stejně jako mobilizace proti fašistům, kterou podnítila dlouhodobá společenská diskuze i občanské aktivity varující před extremisty. Ne náhodou byla v Banské Bystrici účast voličů nejvyšší. Jestliže před časem vládní koalice vydávala sebe samu za hráz proti extremismu, ukázalo se, že pokud někdo tuto hráz postavil, Ficova vláda to nebyla.
Potenciál pro pozitivní změny tu tedy je, i když zatím spíš na straně voličů než u demokratických stran, které nyní hovoří o svých župních úspěších. Kdo v uplynulých měsících pozorně sledoval chování lídrů SaS, OľaNo a KDH, nemohl si nevšimnout, že vzájemné neshody přetrvávají a jsou silnější, než se může na první pohled zdát. I proto bude obtížné vytvořit před parlamentními volbami podobné spojenectví, které letos v listopadu na počet získaných županských postů zvítězilo.
Pokud však voliči nedostanou smysluplnou personální, programovou a hodnotovou alternativu a na úrovni opozičních stran a jejich lídrů všechno zůstane při starém, k očekávané vládní změně vůbec nemusí dojít.
(Demokratický střed 4/2017)