Pellegriniho Hlas a Ficův Směr: najdi deset rozdílů

 
V roce 2018 zachránil tehdejší slovenský premiér Robert Fico účast své strany Směr-SD ve vládě tím, že sám podal demisi. Dovolil, aby na jeho místo nastoupil spolustraník Peter Pellegrini. Bylo však pro něj nepředstavitelné, že by mu přepustil i předsednické křeslo ve straně. Znamenalo by to jeho politický konec. Pellegrini však v premiérské pozici vykročil z Ficova stínu a jeho ambice rostly. Poté, co Směr prohrál v loňských volbách, se rozhodl osamostatnit.

Když v červnu 2020 Peter Pellegrini oznámil svůj odchod ze Směru a založení strany Hlas – sociální demokracie, vybral si příhodný moment. V té době postupně vycházely najevo kauzy nominantů Směru a propojení stranických špiček na osoby, které dnes čelí obvinění z různých trestních činů. Při všech těchto aférách celkem logicky padalo i jméno Roberta Fica.

Zároveň působení vlády Igora Matoviče (Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti, OĽaNo) provázely hádky mezi koaličními stranami, chaos, nekoncepční řešení pandemické krize a destruktivní a nedůstojné chování premiéra. To vše vedlo k poklesu důvěry veřejnosti ve vládu, což Pellegriniho nové straně, jež nebyla jejím členem, samozřejmě nahrávalo. Příliš se to nezměnilo, ani když letos na jaře Igora Matoviče nahradil v čele kabinetu jeho spolustraník Eduard Heger. Expremiér a šéf hnutí OĽaNO Matovič se totiž posunul na post ministra financí a ve vládě zůstal.

Pellegrini při vzniku Hlasu nepředstavil vedle některých starých „směráckých“ kádrů žádná nová jména. Nenabídl ani žádné velké téma či vizi. K názvu strany připojené označení sociální demokracie působilo od začátku spíše jako marketingový vzkaz voličům Směru než jako odkaz na skutečnou sociálnědemokratickou politiku. O jejích ideách, tématech a řešeních Pellegrini ani nikdo relevantní z Hlasu vůbec nemluví. Pouze opakují sociálně znějící populistické fráze a bezobsažná klišé, jež si přinesli ze Směru. Pellegrini totiž ví, že spolu s tvrzením, že on není jako Fico, to zatím stačí.

Směr 2

Po roce existence vykazuje Hlas v průzkumech voličských preferencí okolo dvaceti procent. Tato podpora však není výsledkem nějaké personálně a ideově zajímavé politiky, ale postupného přesunu bývalých členů a voličů Směru, kteří už dříve cítili, že strana potřebuje změnu. Tu však Fico nepřipouštěl. Dnes je těžké odhadnout, zda se aktuální preference Hlasu v budoucnu promítnou do volebních výsledků. Další parlamentní volby by se měly uskutečnit až v roce 2024, proto jsou nyní veškeré spekulace zbytečné. Nicméně je zjevné, že šéf vládní strany Jsme rodina a předseda parlamentu Boris Kollár kalkuluje už teď a často se jeví jako Pellegriniho nepsaný koaliční partner. Čímž ještě více nahlodává už tak značně rozbitou vládní koalici.

Ačkoliv Pellegrini nemá rád označení Směr 2, příhodněji jeho stranu nazvat nelze. Za rok neukázal nic, s čím bychom si ji mohli spojovat, co by bylo pro ni charakteristické a zároveň ji to odlišovalo od Směru. Nepředstavil návrhy potřebných reforem ani žádnou vizi postpandemického světa. Zpočátku hovořil o klimatické krizi nebo o digitalizaci, ale od těchto témat rychle upustil. Zřejmě proto, že na ně nemá odborníky, a asi též kvůli tomu, že tyto otázky dosavadní voliče Směru příliš nezajímají.

Pellegrini tak pouze pragmaticky vyčkává, kritizuje vládu a sleduje příchod voličů od svého někdejšího stranického šéfa. Některé tváře a programové body převzaté od Směru jako by jeho členům a voličům vzkazovaly: „Jsme to stále my, jen jsme očištění od toxického Fica.“ Pellegrini si uvědomuje, že se jeho strana od Směru nemůže příliš lišit, neboť by tím přišla o příznivce, které mu sebrala.

První vážná chyba

Od časů migrační krize v letech 2015–2016 se Směr postupně posouval k extremismu a konspiracím. Robert Fico zřejmě vidí, že to je poslední možný prostor, kde by ještě mohl lovit voliče. Pellegrini po této cestě našlapuje sice opatrněji, ale přece. Ostatně nikdy se nedistancoval od těch vyjádření Roberta Fica, která se prolínala s extremistickou, konspirační nebo dezinformační scénou.

Názorovou blízkost k Ficovi předseda Hlasu ukázal i v souvislosti s očkováním proti nemoci covid-19. V době psaní tohoto textu stále vyčkával s jasným stanoviskem a lidi k vakcinaci nevyzval. Zejména v kontextu varování před třetí vlnou (která už na Slovensku začala) se jedná o nebezpečný krok.

Očkování je přitom téma, u nějž se dlouhodobě nedá zachovávat neutrální postoj. Buď jsem pro, anebo proti. Pro ty, kteří vakcinaci proti koronaviru odmítají, jsou Robert Fico a fašisté Mariana Kotleby srozumitelnější a autentičtější. Naopak pro ty, co poslouchají odborníky a očkování podporují, jsou Pellegriniho váhavost a rétorické kličkování nepochopitelné. A to i z hlediska politické strategie. Podle průzkumů je totiž více než polovina potenciálních voličů Hlasu pro očkování. Jde o první vážnou chybu Petera Pellegriniho, jež ovšem jen potvrzuje jeho hluboké ukotvení v mentální tradici Směru. Koneckonců v této straně strávil dvacet let. Právě v otázce vakcinace se mohl od Fica výrazně odlišit, ale neučinil tak.

Tematická i personální vyprázdněnost Směru a Hlasu je nápadně podobná. Oba lídři zastávají striktně pragmatické pozice. Nenajdeme nic, v čem by se rozcházeli. To vše jim potenciálně umožňuje navzdory vzájemným osobním animozitám spolupráci na vládní úrovni. Jednání současné vlády (zejména ministra Igora Matoviče) činí takovouto variantu reálnou.

Důvod k nervozitě

Oba předsedy však může doběhnout minulost. Miroslav Výboh, nejbližší oligarcha Roberta Fica, byl obviněn, že před sedmi lety dojednal úplatek pro Petera Pellegriniho. Ten tehdy působil jako státní tajemník na ministerstvu financí. Proti Výbohovi vypovídali bývalý šéf finanční správy František Imrecze a podnikatel Michal Suchoba, kteří spolu s dalšími kdysi vysoko postavenými osobami čelí v kauze Mýtnik (Mýtný) obvinění z podplácení.

Imreczemu se Suchobou v roce 2014 oligarcha Výboh údajně řekl, že by bylo dobré dát odměnu ve výši 150 tisíc eur státnímu tajemníkovi Pellegrinimu za projekt virtuální registrační pokladny. Peter Pellegrini měl využít svůj politický vliv a prosadit takové znění zákona, jež by vyhovovalo spřízněné IT firmě Allexis. Za tou vedle Suchoby stojí další obviněný oligarcha a sponzor Směru Jozef Brhel. Výboh zatím vinu odmítá. Až ale vyšetřovaní pokročí a promluví i další lidé podezřelí z korupce, může se stát, že Miroslav Výboh začne spolupracovat. A to by mohlo být pro řadu politiků velmi zlé.

Nejbližší období ukáže, nakolik tato aféra ovlivní politickou budoucnost Petera Pellegriniho a jeho strany Hlas. Z dosud známých skutečností souvisejících s vyšetřováním kauz vedoucích ke špičkám Směru je zřejmé, že nejen Robert Fico, ale i Peter Pellegrini má hodně důvodů být nervózní. Jediný způsob, jak to před voliči marketingově zakrýt a odpoutat jejich pozornost od vlastních problémů, je nepřetržitá kritika vládní koalice. A ta k tomu dává dost příležitostí.

(DS 3/2021)