Zuzana Čaputová odchází se vztyčenou hlavou

 

Pandemie nemoci covid-19, válka na Ukrajině, politické konflikty, výměny vlád, nevybíravé útoky vůči hlavě státu. Toto všechno provázelo pět roků Zuzany Čaputové ve funkci prezidentky Slovenské republiky. V náročném zápase obstála, byla pevným pilířem obrany demokracie. Do úřadu přinesla kompetentnost, noblesu a lidskost.

 

Během kampaně před prezidentskými volbami v roce 2019 kritici vyčítali Zuzaně Čaputové, že je poměrně neznámá. Jako advokátka byla dlouholetou aktivistkou v oblastech ekologie a právního státu, což znamenalo rozpoznatelnost jen v užším okruhu lidí. Širší veřejnost si jí všimla zejména v souvislosti s kauzou skládky v Pezinku nebo ve spojitosti s iniciativou za zrušení amnestií, které někdejší premiér Vladimír Mečiar udělil v době, kdy vykonával i prezidentské pravomoci.

Do souboje o prezidentskou funkci vstupovala Čaputová jako místopředsedkyně levicově-liberální strany Progresivní Slovensko. V průzkumech se relativně dlouho držela na čtvrtém místě. Šéf hnutí OĽaNO Igor Matovič ji nechutným způsobem vyzval, aby uznala svou porážku a odstoupila ve prospěch Roberta Mistríka. Jenže Zuzana Čaputová postupně zvyšovala svou známost, našla si vlastní pozici a její podpora začala růst. Byl to naopak Mistrík, kdo se v její prospěch vzdal kandidatury.

Do kampaně zasáhla i katolická církev, když trnavský arcibiskup Ján Orosch označil volbu Čaputové za těžký hřích. Na mnoho konzervativních věřících a lidí z rurálního prostředí s manifestačními projevy víry to mohlo mít silný vliv. A zřejmě to též negativně ovlivnilo volební účast. Nakonec se však Zuzana Čaputová stala historicky první prezidentkou Slovenské republiky, když ve druhém kole porazila kandidáta Směru-SD, kariérního diplomata a eurokomisaře Maroše Šefčoviče. Zvítězila, aniž by vedla negativní kampaň.

Už její první rok v prezidentském úřadě byl turbulentní a plný výzev i nelehkých zápasů. Absolvovala několik zahraničních návštěv, po parlamentních volbách z konce února 2020 jmenovala novou vládu v čele s Igorem Matovičem, přednesla značně kritickou zprávu o stavu republiky a musela se popasovat s koronavirovou krizí. Pandemie podle ní odhalila mnoho nedostatků ve fungovaní státu včetně neřešených problémů zejména ve zdravotnictví a školství, ale i v péči o seniory a podobně.

„Po Ivanu Gašparovičovi se mohlo zdát, že funkce prezidenta je na Slovensku zbytečná. Andreji Kiskovi trvalo, než našel rozvahu a smysl svého působení, ale zdá se, že Zuzana Čaputová uchopila svou funkci naplno. Zuzana Čaputová dala funkci slovenského prezidenta opět důstojnost a smysl,“ vyjádřil se po jejím prvním roce v úřadě politolog Radoslav Štefančík.

 
Svět versus Matovič

Bylo jasné, že až do konce mandátu to bude mít prezidentka Čaputová nesmírně těžké. A to i proto, že jak několikanásobný premiér a šéf strany Směr-SD Robert Fico, tak Igor Matovič se neštítili těch nejpodlejších útoků vůči ní. To podněcovalo další lidi k nenávistným atakům, dokonce i na její rodinu.

První konflikty s vládou Igora Matoviče nastaly v souvislosti se způsobem, jakým premiér reagoval na pandemii. Nucené celoplošné testování v rozporu s doporučeními odborníků, chaos a premiérova nekompetentnost vedly ke sporům uvnitř vládní koalice. Do těchto konfliktů Matovič vtáhl i prezidentku, když jí vyčítal, že nepodpořila plošné testování. Nakonec přiměl hlavu státu k ostré reakci. „Celý svět řeší covid, jen my řešíme pana premiéra. Chybí nám plán, chybí nám jasný postup kroků a čelíme chaosu,“ prohlásila Zuzana Čaputová v prosinci 2020.

Vládní koalici kritizovala rovněž za to, že volbu nového generálního prokurátora připravuje narychlo, bez potřebné odborné přípravy. Kriticky se vyjádřila také k nominaci Daniela Lipšice na tento post. Lipšice chtěl za každou cenu prosadit Igor Matovič. Bez ohledu na názory odborníků, podle nichž by bývalý ministr neměl v takovéto funkci působit. Byl to moment, kdy Zuzana Čaputová otevřeně ukázala, že bude všem měřit stejným metrem. Opakovaně též poukazovala na obcházení pravidel při přijímání legislativy.

Tak jako prezident Andrej Kiska v letech 2014 až 2019 zastiňoval Roberta Fica a před veřejností mu nastavoval zrcadlo, obdobně i Zuzana Čaputová zastínila Igora Matoviče a jeho pojetí politiky dávala zpětnou vazbu. Věcně, slušně, důstojně. Svými postoji a kritickými reakcemi ho však popudila, načež se k ní začal chovat podobně nevraživě, sprostě a arogantně jako Robert Fico. Namísto budovaní respektu vůči prezidentské funkci rozdmýchával nenávist a despekt.

Na Matovičovy způsoby musela prezidentka Čaputová vícekrát reagovat a připomenout mu demokratická pravidla i jeho předvolební sliby. Až nakonec vyslovila „zklamání ze zhoršující se politické kultury, jejíž součástí se stávají osobní útoky či vulgarismy“.

Spory ve vládní koalici dospěly na jaře 2021 k pádu vlády Igora Matoviče, jehož v premiérské funkci nahradil dosavadní ministr financí Eduard Heger (OĽaNO). Na jeho post se naopak přesunul Matovič. Šlo v podstatě o rekonstrukci vlády. „Je velmi důležité, aby obrazy neshod z minulosti byly postupně překryté novým obrazem spolupráce, respektu a klidu,“ prohlásila Čaputová po jmenování Hegerova kabinetu.

Prezidentčino přání se hlavně kvůli Matovičově destruktivní roli nenaplnilo. Hegerova vláda v prosinci 2022 přišla o důvěru parlamentu. Zuzana Čaputová ji nejprve pověřila působením do předčasných voleb, nicméně v prohlubující se krizi nakonec v rámci svých kompetencí velmi správně přistoupila ke jmenování takzvané úřednické vlády, respektive vlády odborníků. Do jejího čela se postavil Ľudovít Ódor. Prezidentka pak dále čelila útokům hlavně ze strany představitelů Směru. A to v takové míře, že dokonce avizovala právní kroky proti jeho šéfovi Ficovi.

Udělala však chybu, když na začátku roku 2023 netrvala na co nejrychlejším uspořádání předčasných voleb. Co možná nejpozdější termín vyhovoval zejména Eduardu Hegerovi, jenž se připravoval na převzetí strany Spolu (dnes Demokraté), se kterou potřeboval čas na kampaň. Bylo to průhledné, ale v konečném důsledku to nejvíce nahrálo Robertu Ficovi, jenž v podzimních volbách zvítězil.

 
Stupňovaná nenávist

Po nástupu Ficovy vlády rychle přišel otevřený konflikt. Stalo se tak v souvislosti s volbou ústavních soudců. Zuzana Čaputová dostala neúplný seznam kandidátů, což byl zjevný nátlak předsedy vlády, aby jmenovala výlučně jeho lidi. Trvala však na svém a reakce Roberta Fica byla ostudná. Od toho momentu se staronový premiér choval vůči Zuzaně Čaputové ještě nenávistněji a hruběji než dosud, což představitelé Směru stupňovali na stranických veřejných shromážděních. Označovali ji mimo jiné za Sorosovu či americkou agentku, a dokonce podněcovali své fanoušky k vulgárním vyjádřením na její adresu.

Bylo také zjevné, že řešení situace na Ukrajině vidí Zuzana Čaputová jinak než Robert Fico. „Jak se Rusko nezastaví na Ukrajině, tak se nezastaví před ničím,“ řekla hlava státu už v červnu 2022.

Na jednej straně konflikty s vládou a útoky vůči hlavě státu. Na straně druhé nezlomné trvání na slušnosti, politické kultuře, pravidlech a demokratických hodnotách a vystupování s noblesou i lidskostí v těch nejtěžších situacích. Takto plynulo funkční období Zuzany Čaputové, na nějž se i s ohledem na svou rodinu rozhodla už nenavázat, což oznámila s ročním předstihem.

Výkon Zuzany Čaputové v prezidentské funkci můžeme vnímat ve dvou liniích. První byl důraz na sociální témata a zároveň budování dobrého jména Slovenska v zahraničí. Druhá linie souvisela s pandemií, ruskou agresí proti Ukrajině a způsoby vládní moci. Zatímco první linie byla klidnější a celkem zjevně prezidentce přinášela více uspokojení, druhá, vynucená vnějšími faktory i chováním Igora Matoviče a Roberta Fica, se nesla ve znamení střetů a napětí.

Socioložka Silvia Porubänová označila hned první rok Zuzany Čaputové v prezidentském úřadě jako „ohromný triumf lidskosti, kompetentnosti, úrovně a noblesy“. Dnes už můžeme říct, že toto hodnocení platí pro celé pětileté období. A to navzdory tomu, jakým těžkým situacím i lidské zlobě musela od začátku až do konce čelit. Patří jí za to obrovské díky, úcta a respekt.