Z organizačního hlediska se Slovensko během evropského předsednictví nedopustilo žádného přešlapu. Tím však výčet úspěchů končí. Ficova vláda nenabídla Evropské unii žádnou zapamatovatelnou vizi. Navíc dojem z předsednictví pokazily kauza předražených akcí a vulgární slova premiéra Roberta Fica.
Úlohou předsednictví Rady Evropské unie je řídit práci jedné z jejích klíčových institucí. Konkrétně to znamená zabezpečit kontinuitu unijní agendy, řádný průběh legislativního procesu a též spolupráci členských států. Během šestiměsíčního období vede předsednická země zasedání na všech úrovních Rady.
Z tohoto úhlu pohledu v podstatě nemohlo být předsednictví úspěšné nebo neúspěšné. Může být v praxi organizačně a administrativně zvládnuté lépe, nebo hůře, ale jde o činnost, již by měla bez problémů zvládnout každá členská země. Řeči premiéra Roberta Fica a ministra zahraničí Miroslava Lajčáka o úspěšném předsednictví tak jsou pouhou vládní propagandou, která plně zapadá do Ficova marketingového pojetí politiky.
Jistě, během slovenského předsednictví se úspěšně pokračovalo v několika již započatých procesech. To by však mělo být samozřejmostí a zřejmě by se tak stalo, ať by Unii předsedala jakákoliv jiná země.
Slovenské ambice
Slovenské předsednictví si kladlo za cíl zvýšit povědomí o Evropské unii na Slovensku, podpořit tamní turistický ruch a vyvolávat pozitivní emoce doma i ve světě.
Když ministr vnitra Robert Kaliňák doporučil lidem, aby během bratislavského summitu raději z hlavního města odjeli pryč, neboť všude budou policajti a ostřelovači a bude omezena doprava, k vyššímu povědomí o EU to zrovna nepřispělo. Ministrova slova se spíše stala symbolem vládního cynismu a odcizení politických špiček občanům.
Pokud jde o turistický ruch, podle médií se během předsednictví opravdu zvýšil. To sice potěší, ale mnohem důležitější bude, zda se zájem o Slovensko udrží i v následujících letech. Infantilní mávání valaškami nebo reklamní slogan předsednictví „Dobrý nápad Slovensko“ k tomu asi stačit nebudou. Turistickému ruchu navíc určitě neprospívají předražené služby a mnohé další detaily, které si návštěvníci automaticky porovnávají například se sousedním Rakouskem.
Každé předsednictví se koná v určité politické atmosféře dané země. Vláda, jejíž premiér podněcuje nesnášenlivost a negativní vášně a která chrání spřízněné oligarchy, sotva může v někom vyvolat pozitivní emoce. Samotné předsednictví na tom nic nezmění, naopak občanům dennodenně připomíná, že v rámci EU existují země s daleko vyšší politickou kulturou, jež bojují proti korupci i na těch nejvyšších místech.
Solidarita podle Fica
Předsednictví skýtá šanci přiblížit EU a její hodnotovou podstatu občanům, představit jim, o co v práci na jejích jednotlivých úrovních jde, a opakovaně připomínat důvody jejího založení. To vše si však vyžaduje kultivovanější a vyspělejší politickou reprezentaci, než je ta současná slovenská.
Předsednictví též může být šancí předestřít nové vize související s aktuálními problémy. Slovensko ovšem žádnou představu o dalším směřování Unie po brexitu ani recept na sílící nacionalismus a extrémismus nenabídlo. Nenavrhlo řešení krize důvěry v politiku ani nepojmenovalo její příčiny. Zkrátka slovenské předsednictví žádnou přidanou hodnotu nepřineslo. Místo toho se prezentovalo Ficovým vulgárním útokem na novináře. Někteří z nich jsou podle premiéra „špinavé protislovenské prostitutky“.
Robert Fico mluvil během předsednictví o efektivní solidaritě v rámci řešení migrační krize. Jeho ochota pomáhat s čímkoliv, jen ne s utečenci však není ani efektivní, ani solidární. Nápad přispět k řešení uprchlické krize tak, že Slovensko pošle do Itálie a Řecka deky pro utečence a pár policistů, je cynický, alibisticky a drzý.
Předražené zakázky
Ministrovi zahraniční Miroslavu Lajčákovi jeho image uhlazeného diplomata poměrně dlouho zabezpečovala mediální imunitu. Jenže Lajčákovo chování během nedávné neúspěšné kandidatury na post šéfa OSN odkrylo jeho dvojí tvář. A během evropského předsednictví jeho maska spadla definitivně.
Už v souvislosti s akcí představující předsednické logo se proslýchalo, že cosi není v pořádku. Jiné kauzy Ficovy vlády ale zatlačily toto podezření do pozadí. Nicméně později na předražené zakázky související s předsednictvím upozornila bývalá zaměstnankyně ministerstva zahraničí Zuzana Hlávková, která na protest z ministerstva odešla. Její odhalení dotváří obraz, jak politický systém za vlády Roberta Fica funguje. Navíc se ukázalo, že se z tohoto systému nevymyká ani Miroslav Lajčák a jeho ministerstvo. Ostatně bylo by skutečně velkým překvapením, kdyby se současná vládní garnitura nesnažila udělat byznys i z předsednictví.
Spisovatel Michal Hvorecký v této souvislosti položil jednoduchou otázku: O kolik by se z té obrovské částky zaplacené agentuře Evka za tuctovou a navíc politicky zneužitou akci na představení loga předsednictví mohly zvýšit mzdy hráčům orchestru Slovenského národního divadla? „Tito lidé prvotřídně hrají klasiku skoro každý večer, dostávají mizerné peníze a o odměnách se jim ani nesní. Skoro všichni si musí přivydělávat ještě jinde a pomalu se stydí ukázat staré a zničené nástroje, neboť nejsou finance na nové,“ posteskl si Hvorecký. Podobných příkladů by se našlo nespočítaně.
Lajčák by se měl stydět, když postoje Zuzany Hlávkové nazval mladickými ideály, které jsou mu údajně sice sympatické, ale srdce prý musí jít ruku v ruce s rozumem. S tím srdcem a rozumem by se dalo i souhlasit, kdyby však v tomto případě Lajčákův rozum nebagatelizoval napáchané škody.
Zuzana Hlávková přidala další kamínek do mozaiky slovenského politického světa. Ukázala ale, kudy vede cesta z marasmu. Tam, kde nechybí cit pro slušnost a čestnost, stačí sebrat odvahu a nemlčet.
Slovensko zvládlo předsednictví organizačně, respektive administrativně, nikoli však politicky. Občané si jej budou spojovat s předraženými zakázkami a Ficovým vulgárním slovníkem. Výmluvným symbolem předsednictví zůstane obraz vylidněné Bratislavy během setkání evropských lídrů.
(Demokratický střed 1/2017, s. 9-10)